Dne 24. července 2016 v 16:30 hodin měl v Oratoři svatého Dominika u Bratří Dominikánů z Avrillé ve Francii (La Haye-aux-Bonshommes) obláčku další český terciář Třetího řádu Kajícníků svatého Dominika, který dostal jméno Jean Nepomucene.
LAUS DEO BEATÆ MARIÆ ET BEATO DOMINICO
Prosíme o modlitbu za nového bratra fr. Jeana Nepomucene T.O.P.
Reportáž fr. Jana Nepomuka T.O.P. přímo z Avrillé ve Francii:
Pátý omyl modernistův – Tradicionalisté nenabízejí žádnou alternativu
úterý 26. července 2016
Zdroj: blog Omyly modernistův
Velmi vážným, ale asi o to rozšířenějším, omylem modernistů je, že prý tradicionalisté nenabízejí žádnou alternativu vůči modernismu. Jen všechno kritizují, říkají modernisté. Ale sami nevytvářejí žádné hodnoty. Nic pozitivního nenabízejí.
Pojďme, tedy, rozebrat podrobněji toto tvrzení, abychom seznali, zda mají modernisté pravdu, nebo zda se mýlí.
Nejprve uvažme: Co kdyby měli modernisté pravdu a Tradicionalisté nenabízeli žádnou alternativu? Znamenalo by to, že je jejich kritika novot zavlečených do Církve Kristovy na Druhém vatikánském koncilu a po něm neopodstatněná? To nemůžeme říci. Katolíci, kteří zůstali věrní Tradici přece kritizují modernismus z filosofických a theologických pozic. Říkají: Vycházíte z mylné filosofie relativismu, z Hegela a odvoláváte se na bludy, které Církev dávno odsoudila. Špatná, rozumějte mylná, je vaše filosofie a theologie. Jinými slovy setrváváte v bludu. Jenomže blud nás vede do pekla a ne ke spáse duše, protože k tomu, aby člověk spasil duši, musí věřit všechno to a pouze to, co Svatá Církev věřiti velí. Je tedy vlastně jedno, jestli katolíci nabízí alternativu k modernismu nebo ne. Pokud se nemýlí a modernismus je blud (a to může každý seznat četbou závazných (a nikoliv pastoračních) dokumentů Magisteria), tak ani nepotřebují nabízet žádnou „alternativu“ nebo „vizi“, chcete-li. Otázka totiž nezní „jak si představujete Církev?“ nýbrž „jaká je pravda o Bohu a Církvi?“
V prodloužení řečeného lze vidět, že alternativa, kterou Tradice nabízí vůči modernismu je pravá víra v opozici proti víře nepravé. Tady bychom mohli skončit, protože omyl – respektive nesmyslný požadavek – modernistů je dostatečně pokořen. Intelektuální poctivost a oddanost čtenáři nás však nutí se zde nezastavit a pokusit se onu vizi, kterou by rádi modernisté slyšeli, nějak načrtnout. Vím, že to bude znít samolibě, ale nemohu než dát za příklad mateřinec Třetího řádu kajícníků svatého Dominika – klášter bratří Dominikánů v Avrillé.
Klášter leží kousek od francouzského města Angers, žije v něm, neklame-li mě paměť, 11 kněží a 10 bratří konvršů a jeden postulant. Všeho všudy, tedy, 22 duší. Pro srovnání, českých františkánů (OFM) je asi 30. Františkáni, neklame-li mě paměť, patří mezi největší řády v Čechách a na Moravě.
Bratři – Otcové dělí svůj čas mezi hodinky (Matutina, Pretiosa, Laudes, Prima, Tertia, Sexta, Nona, Vesperæ a Completorium), vysluhování Svaté Mše a Svátostí, studium, rozjímání, růženec, pořádání duchovních cvičení a přednášek a další aktivitu. Bratři mají školu, kam dochází všehovšudy 120 dětí všeho věku. Za tím účelem zakoupili bývalé převorství, které bylo klášteru odňato již v 18. století. Žáci jsou vyučováni v krásné budově ze sedmnáctého století, která na ně dýchá krásou křesťanské Evropy. Kromě toho bratři vedou Třetí řád kajícníků, kde se terciáři scházejí a podporují se ve víře, modlí se společně a studují svatou nauku. Terciáři jsou velmi přátelští a navzájem se všemožně podporují. Když měl autor článku obláčku, neváhali přijet a přivítat ho mezi sebou. Bratři vydávají čtvrtletní revui « Sel de la Terre » („Sůl země“) a mají vydavatelství « Editions du Sel », v němž vydávají jak reprinty starých, tak nové knihy. Bratři káží jak ve svém kostele, tak jinde – jsou-li pozváni.
V neděli vysluhují Otcové tři Svaté Mše – jednu brzy ráno a dvě dopoledne, z toho jednu zpívanou – které jsou hojně navštěvované – kostel je vždy plný. Autor článku byl na nedělní zpívané Mši a zbývala asi dvě či tři volná místa, více ne. Většinou se jednalo o rodiny – od dětí až po prarodiče.
Bratři – konvršové (moderní dominikáni jim říkají „bratři spolupracovníci“) žijí více mnišským způsobem života. Slovo konvrš pochází z výrasu „conversio“ – konverze, obrácení se. Konvršové se modlí a rozjímají spíše sami. K Otcům se přidávají jen na Laudy, Růženec, Nešpory, Požehnání (pro modernisty – výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní) a Kompletář. Jinak se starají v tichosti o chod kláštera – vaří, pečou vlastní chléb (k němuž si postavili pec), starají se o dům, zahradu, zkrátka o vše. Jejich povolání je zásadně jiné než povolání Bratří – Otců, proto je lze na první pohled rozlišit tím, že nosí černý škapulíř a kapuci. Život bratří – Otců a bratří – konvršů je dokonalou symbiózou.
V klášteře panuje ticho, všechny pokyny se předávají buď posunkem, maximálně šeptem. Přijde-li ten který bratr pozdě do chóru či do refektáře, vrhne se podle starobylého zvyku (výslovně to zmiňuje již řehole sv. Benedikta) na zem, aby prosil o odpuštění. Až když mu dá představený znamení, může zaujmout své místo. V refektáři se bratři stravují beze slov, poslouchají předčítání lektora a tím sytí i svoji duši a ducha. Bratři jedí společně a to velmi prostou stravu. Brambory, zeleninu, maso ne (sv. Dominik jej také nejedl), maximálně občas rybu, salát, voda, chléb, v neděli k obědu sklenka vína. Strava jednoduchá, ale rozmanitá a zdravá.
V klášteře, ani v hostinském domě, se nic nezamyká. Proč? Prostě proto, že se tam nekrade. Autor článku ani nezavíral dveře do své cely v hostinském domě, ale měl stále otevřeno. Přesto nikdo do jeho cely nevstupoval, aniž by předtím zaklepal a požádal o povolení vstoupit. Knížky si mohou věřící koupit tak, že přijdou do přístavku kostela, vyberou si knížku a peníze vhodí do pokladny.
Chce-li někdo mluvit s některým Otcem nebo bratrem, zazvoní na zvon u brány do zahrady a počká. Některý z bratrů přijde, na vše se vyptá a bratra zavolá, je-li to možné.
Bratři se rádi smějí, vyzařuje z nich radost ze života a služby Bohu. Rádi se věnují příchozím a slouží Bohu.
A takhle, v poklidu žijí Otcové i bratři své dny v rozjímání a radostné službě Pánu Bohu a Našemu Pánu Ježíši Kristu pod ochranou našeho sv. Otce Dominika a Přesvaté Panny Marie.
Chtějí-li, tedy, modernisté vidět nějakou alternativu ke svému skákání a trdlování, mají možnost. Už tím je napodruhé prokázáno, že modernisté se mýlí – alternativa existuje a vidět ji je jako zahlédnout kousek nebe.
V Kristu a svatém Dominiku upřímně Váš,
br. Jean-Nepomucene, T.O.P.
